Vodácké dobrodružství na Salze a Enns

Sjíždění divoké vody v Rakousku se konalo ve dnech 24. - 28. 7. 2013.

foto: M. Dobrovolný

foto: M. Dobrovolný

foto: M. Dobrovolný

foto: M. Dobrovolný

foto: M. Dobrovolný

Po strastiplné cestě do Wildalpenu se všichni potkáváme v místním bezbariérovém kempu na břehu Salzy u vyhlášeného válce. Po vzájemném seznámení se od organizátora výpravy Jarina dozvídáme hrubý program na nadcházející 3 dny a podrobný co se bude dít zítra. Dovídáme se, že na rozplavbu se ráno přesuneme na horní Salzu k přehradě a odtud budeme po křišťálové vodě pokračovat do kempu 16 km. Ráno je odjezd plánován na 10 hod, tak jdeme brzo natěšení do hajan.

Po nafouknutí lodí RIO naložíme 3 vozíčkáře na sedadla a odrážíme, vše si omakáváme, hlavně Zdeněk s Anče, kteří jedou poprvé na divokou vodu a očekáváme, že první, kdo se cvakne budou oni, a nezklamou, na první trochu hustější peřeji se převrhnou, všechny věci odlovíme a bezpečně pokračujeme krásnou krajinou hobschvabských Alp. Jsou zde opravdu nádherné výhledy.

Vozíky Jarda, Katka, Pepa vše zvládají dobře, i když i je čeká v dalších etapách nedobrovolné koupání. Počasí nám přeje, tak se občas cvakáme i dobrovolně. Jede nás 13, tzn. 6x RIO a 1x singl. Kolem 17. hod sjíždíme válec ve Wildalpenu a jsme v kempu. Katce jízda po Salze ještě nestačí a jde potrápit tělo 30 km na kole a s ní jedou jako asistenti Zdeněk a Jarin.

Mára, Míra a Mirka se jedou projet a prozkoumat druhou stranu. Cestou míjíme ohradu s Daňky, Lamy a pstruží farmy. V první restauraci se Mára odpojuje, není zatím zvyklý na delší tůry.

Večer hodnotíme uplynulý den a dozvídáme se, že ve čtvrtek sjedeme zbytek Salzy k elektrárně, kde je dobrý výstup z vody cca 25km, proto je budíček stanoven na 9 hod.

Po převezení vozů do cíle k elektrárně, dáváme lodě na vodu, začíná pěkný pařák. Voda pěkně teče, často se dobrovolně koupeme, občas je to i nedobrovolně, když si Mára půjčí singl od Jarina. Pár peřejí projede celkem čistě, až přijde trochu ostřejší peřejka a už plave, a pak ještě jednou, pěkně otlučenej rád vrací singl Jarinovi, ale pěkné svezení.

U skokánku si Marek s Luckou párkrát skočí, tím, že je málo vody je tak o
metr výše než normálně. My se různě osvěžujeme. Vodácký kurs od SKV se koná již poněkolikáté, ale takhle teplo ještě nebylo!

Po projetí obávanou soutěskou končíme u elektrárny, je sranda pozorovat
Jarina, jak se pokouší osedlat vypuštěnýho singla, co mu Míra vypustil. Nakonec doplave s Markem a Luckou.

Večer Mára s Anče domlouvá v hostinci U Lam prodej pstruhů, ostatní seženou dřevo, půjčujem si od sousedů gril, ručíme zaň krkem. Grilujem, popíjíme, kouříme vodnici a je nám krásně. Na vše nám svítí hvězdy. Na ráno je domluven přesun na věhlasnou peřej na Enns a prohlídka NP Gësause.

Enns začíná trojkovou peřejí, budí fakt respekt. Petr rozhoduje, že Katka
a Jarda nastoupí až pod ní (ani neprotestují). Jediný, kdo do toho jde, je Pepa
a adrenalin stoupá, po vyklopení by následovalo tak 300 m plavání.

Vše dobře dopadne, ani Zdeněk s Anče se necvakají. Pod peřejí zažíváme
klasický pocit štěstí z dobře odvedené práce.

Národní park spočívá v asi 2 km chůzi ve vedru, všichni chtějí k vodě. Ještě, že máme chlazený Radlery. Jen Katka se Zdeňkem se rozhodují si to dát přes hory a doly zpět do kempu, v tom vedru celkem nadlidský výkon. Když uvážíte, že
to Kačka dává na handbike pouze rukama a je to zpět do kempu 48 km, tak
klobouk dolů. Navíc některé krpály měly i 16% vzhůru, ale ty se jim prý dařilo
objet.

Na neděli je v plánu zkrácený úsek od tunelu, jen Mára s Dášou si to dávají už z kempu, kupodivu když příjíždějí k tunelu, ostaní zrovna odrážejí, vše
naprosto přesně načasováno, a tak plujem zase všichni pohromadě. Jelikož
máme vše sbaleno, je dohodnuto ukončit dnešní plavbu pod soutěskou v Palfau.

Vše balíme do aut a kolem 15.30 kurs rozpouštíme a už nás čeká štreka domů.
Dodávka MAMUTEK jede po místních komunikacích a tak cestou neodolá zastavit na řece Ybs, kde dává pauzu, je snad 35°, Jardu svezem na vozíku až k řece a opět se čvachtáme a plavem v dnes teplé řece. Ještě děláme poslední fota z vydařené akce a mažem do Čech. Na sever do Třebenice dorážíme v 1.30 hod a unaveni, ale plni dojmů a zážitků jdem spát.

Závěrem: Vodácký kurs se letos výjimečně povedl, a to hlavně díky počasí.
Poděkování patří všem asistentům s pomocí na vodě i mimo ní, Márovi a Auto ESA za pomoc s dopravou.