Spojenec - Dušan Randák

MUDr. Dušan Randák je dalším z našich báječných spojenců. Tento moudrý lékař, psychiatr, psychoterapeut a nadšený běžec, propojil ono antické: kalokagathia. Neboť pochopil, jak důležité je pečovat nejen o duši, nebo o tělo, ale propojovat obé a navíc být dobročinný. Ve své lékařské praxi psychiatra se původně věnoval psychiatrii a závislostem (pracoval v PL Bohnice, v organizaci Drop In a „U Apolináře“, tedy nynější Klinice adiktologie). Později dospěl ještě k celostní medicíně. V současné době se tedy v ambulancích věnuje jak psychiatrii a léčbě závislostí, tak psychosomatické medicíně. Zároveň v letošním roce působí jako psychoterapeut české hokejové reprezentace do 20 let, a k tomu všemu spolutrénuje florbalovou přípravku dětí v Kralupech nad Vltavou. A do toho všeho ještě sám sportuje. Obdivuhodné! Žije v Kralupech nad Vltavou, kde bydlí v domku společně s manželkou, sedmiletým synkem a na dálku monitoruje vysokoškolské studium dcery.

My jsme panu Randákovi položili několik otázek, na které jsme dostali vskutku zajímavé odpovědi:

Jaký sport Vás baví nejvíc a proč?

Já jsem začínal jako hokejista, tenista a lyžař. Všechny ty sporty mám rád. V období, kdy jsem tyto sporty dělat nemohl, jsem začal běhat. Běh mám rád a v určitém životním období jsem běhal opravdu hodně. V té době jsem pracoval na oddělení léčby závislostí „U Apolináře“, takže jsem běh zahrnul i do našeho léčení. Bylo velice zajímavé rozběhávat závislé pacienty.  Protože ten dlouhý běh byl pro ně, a vlastně i pro mě, ukázka toho, že pro to, aby člověk získal nějakou radost a slast, musí něco udělat. Že to nepřijde zadarmo, a že je potřeba být vytrvalý. V současné době už běhám méně, ale běhám pořád rád. Teď mám svůj osobní zajímavý projekt: vždy když někam jedu, tak si sebou beru běžecké vybavení a to okolí celé poznávám tak, že to tam proběhám. Už nezávodím. Jen si užívám tu radost z pohybu.

Co Vám sport dává do života?

Uvolnění, uklidnění, radost a čistou hlavu. Snížení napětí fyzického i psychického. Zároveň si i rád zacvičím na zahradě s náčiním TRX, kettlebell. Ale běhání, to je prostě čirá radost.

Jak jste se dozvěděl o SKV a projektu Spojenci?

Přes Rendu Kujana. Renda je pro mě člověkem, který je opravdový, věrohodný a srozumitelný. A stojí si za svým. Pro mě je důležitá ta jeho autenticita. A Renda je s SKV a spojencováním spjatý. Tak mě to vlastně začalo zajímat: jak běhá, proč běhá, a že se tím dá také pomáhat. Posléze jsme spolu spolupracovali na „abecedě běhu“ na jeho běžeckém serveru: https://www.sport.cz/ostatni/behani/

Proč zrovna SKV? Nebo pomáháte i v jiných projektech?

V tuto chvíli nejsem zaangažován v jiných projektech. Dříve jsem jich měl více. Zpravidla to byly jednorázové dobročinné akce. Například kamarád pořádal mnoho let v Klarupech benefiční koncert pro vyplavené gymnázium „Lednový Underground“. Tam jsem dobrovolničil jako stage manager. Nebo třeba to mé trénování florbalové přípravky je vlastně taky dobrovolničina.

Co se Vám na projektu Spojenci líbí a co byste naopak zlepšil?

Projekt se mi líbí. Kdyby se mi nelíbil, nepřispívám. Líbí se mi, že se destigmatizují lidé, kteří mají tělesný handicap a přesto dobře fungují. Mohou být spokojení ve své sportovní aktivitě a nemusí pro ně být fatální, když se dostanou na vozík. Líbil se mi René jako model spojenců. Přijde mi fajn, že je to oboustranně motivační a obohacující záležitost. A také kvituji, že je projekt transparentní. Já mám transparentnost rád.

Jaká je Vaše výzva? 

Má nedávná výzva nesla název – Běhající zastupitel města. Pak mě ale začalo bolet koleno, tak jsem musel běh po jeho operaci omezit. Říkal jsem si, že když nemůžu běhat, ale sedím - coby zastupitel, tak budu částí svého zastupitelského platu pravidelně přispívat. Když jsem poté skončil v zastupitelstvu, přišlo mi tak nějak přirozené v přispívání pokračovat, neboť mám pocit, že to má smysl. V současné době už jsem se zase k běhu vrátil, takže popřemýšlím, jak bych aktualizoval svoji výzvu. Zřejmě se ponese ve smyslu, že mám z pohybu radost. Rozhodně už ale nehodlám překonávat žádné rekordy. A pokud by měla být nějaká výzva sportovní, tak souvisí s nynějším působením u juniorské hokejové reprezentace, kde bych chtěl přispět k tomu, aby byl tým na letošním mistrovství světa v Ostravě a Třinci úspěšný. No a ve florbalové přípravce bych chtěl přispět k tomu, aby se děti hýbaly, hýbaly smysluplně a rády a vytvořily si vztah ke sportu a třeba i respekt k sobě a k pravidlům…

Jak byste nalákal další spojence? Máte pro ně nějaký vzkaz?

Nejspíš osobně. Mluvit o tom. Což mezi svými přáteli dělám. Nemám sociální sítě, takže osobní rozhovor mi přijde jako ideální cesta.

My děkujeme pěkně za rozhovor a přejeme hodně radosti ze sportu i ze života.