Tenhle víkend (14.-16.6) měl našlápnuto už od začátku, protože bylo jasné, že podat pomocnou ruku při seakayakovém víkendu pro vozíčkáře prostě musí přinést spoustu pozitivní energie.
Dojímá mě to přátelství a lidskost těch srdcem velkých chlapů, kteří se večer u ohně chytnou za ramena nebo obejmou, protože mají radost z přítomnosti druhých. Ta mateřská starostlivost žen, které dovezou všechny ty dobroty a nakonec to společné odhodlání udělat víkend pro ty, kteří možná ani nikdy nedoufali, že někdy budou sedět v něčem tak velkém a vratkém, jako je mořský kajak, natož si vychutnávat svět z vodní hladiny. Dnes byl den otců a mě došlo, kolik těch chlapů tam mělo na víkend své malé i větší dcery a starali se o ně s takovou láskou, až mě to občas opravdu dojalo.
Člověk si uvědomí, za jak malichernými prkotinami se ženeme, abychom nakrmili naše malá ušlápnutá ega... Za všemi těmi blýskavými pozlátky v podobě peněz, hadříků, naleštěných aut, módních značek, medailí a dalšího haraburdí pro naše nedoceněné dušičky, zatím co skutečný svět posouvá kupředu jen pozitivní energie věnovaná nezištně těm druhým kolem nás v jakékoliv podobě. Není třeba antických gest a slavobrán. Stačí jen mít rád lidi a život. A nebát se to dát najevo.
Díky!
Děkujeme všem dobrovolníkům této akce a Autokempu Wilsonka.