V půlce března, když už se začíná v Praze pomalu piknikovat, moji oblíbenou volnočasovou aktivitou většinou bývá lov tulipánu ve slevě v supermarketech. Jaro se rozjíždí neuvěřitelným tempem, zimu už dávno máme za sebou, všechno termo a bundy už mám nadějně zabaleno do budoucího roku… až mně oslovil Tom s tím, že má pro mě místo na jarní lyžování v Alpách… Tak nebylo nad čím přemýšlet: pokorně jsem se rozbalila lyžařské outfity a ve středu večer už na horizontu byly alpské vrcholy. Dorazili jsme pod hvězdnou oblohou do českého penzionu a už brzy ráno jsme vyrazili do lyžařského střediska Obertauern.
POZOR SPOJLER: byl to neskutečný úspěch. Tři dny azura, dechberoucí výhledy, sjezdovky pro každý vkus a samozřejmě nejlepší lyžařská parta. Hrdinové toho příběhu jsou naši sportovci: Lucka, Pavla, Roman, Martin, Tom a Míra.
Už od prvního dne jsme se postavili čelem k výzvě užít si to naplno. Lyžovalo se pořádně, ale ani kochací pauzičky nechyběly. Večer za odměnu nám Janča uvařila výborné Kung Pao a pustili jsme se do oblíbené deskovky «Tipni si». Co myslíte, kolik kilo jídla za den sní průměrný slon? Tipněte si a nebo jeďte v příští sezoně s SKV lyžovat, abyste se to dozvěděli z první ruky !
Druhý den po lyžařském a běžeckém výkonu, jsme se vydali do místního termálního SPA s panoramatickým výhledem na vrcholy, a ohřáli unavené duše v teplých bazénech.
Poslední den měli jsme obrovské ambice a pustili jsme se do výpravy na jinou, dosud neznámou stranu areálu. Čekalo na nás dobrodružství s lanovkou. Dostat se do kabinky vypadalo na první pohled jako úkol s hvězdičkou a chvilku jsme měli obavy, že ten vrchol je pro nás nepřístupný. Ale měli jsme bojovou náladu a sice nevím jak, ale všichni jsme se dostali nahoru. Odvaha se vyplatila: užili jsme dlouhých sjezdovek a hlavně modrých dle zakázky zúčastněných. Absolvovali jsme kolečko Obertauern a projeli jsme celým areálem.
Zaslouženě následoval horský chill v lehátkách s aperolem. Slavnostně jsme odpočítávali poslední vteřiny slunečného dne. Když zapadlo slunce, skončila se naše lyžařská sezona.
Na večer v meníčku byla vynikající polévka a zpívání a tancování s kytarou ještě dlouho po nočním klidu. Vinu za taneční část beru na sebe, ale s radosti ji rozdělím mezi mé fantastické spolutanečníky.
Ráno jsme si užívali kafíčko na terase penzionu a po dlouhém loučení nebyla ani škoda stát v zácpě skoro hodinu, protože jsme to měli s výhledem a po pravdě řečeno z Alp se nám vůbec nechtělo odjíždět.
Na závěr mám pár rad:
Všem mockrát děkuji za moje první lyžování v Alpách – bylo to SKVělé jako vždycky s vámi, ale tentokrát to byla srdcovka.