Rostislav Vyhnálek – tanečník tělem i duší
Tento sympatický chlapík je naším hlavním tanečním reprezentantem v mezinárodní taneční soutěži vozíčkářů – Prague Dance Championship, která se uskuteční 28. 3. 2020. Do role vozíčkáře jej uvrhla autonehoda v roce 2002. Tehdy mu bylo čtyřicet let. Z komplikovaného životního zásahu do života celé rodiny, vybruslil s elegancí sobě vlastní. Život mu postavil do cesty výhybku na zcela jinou životní kolej. Z Vysočiny (Žirovnice) se přestěhoval do Prahy do bezbariérového bytu. Z podnikatele se stal grafikem v České televizi. Svou lásku po pobytu v přírodě, kdy byl vášnivým turistou, horalem, trempem a vodákem musel krapet přizpůsobit novým potřebám vyplývajících z ochrnutí. Obohatil se však o spoustu aktivních vozíčkářských sportů. Jedna záliba mu však zůstala napořád – tanec.
Rosťo, jak jste se dostal k tanci?
Tancoval jsem vždycky moc rád a myslím, že jsem býval dobrý tanečník. Už na spinální jednotce v nemocnici jsem sestřičkám sliboval, že si s nimi zatančím. Nestalo se… Tanec mi ale chyběl. Vloni SKV Praha pořádal taneční kurzy, kam jsem chodil a kde jsme s tanečnicí Lenkou Peške nacvičili kolektivní tanec rufus (country tanec). To mě chytilo za srdce. Takže když jsem vloni v létě potkal holčinu – Zuzku Chalupovu, která dříve závodně tančila – slovo dalo slovo a dnes tvoříme taneční pár. V současné době chodíme do kurzů latinských tanců od SKV Praha. Později jsem se seznámil a domluvil s tanečním mistrem - Víťou Rázkem na soukromých hodinách v Taneční škole Maestro na Pankráci. Majitel této školy byl naším zapálením do tance natolik nadšen, že nám dal přístup do prostor školy zdarma, jako sponzorský dar. A před nedávnem nás Víťa přihlásil do mezinárodní soutěže konané letos v Praze – Prague Dance Championship na Žofíně dne 28. 3. 2020. Zde budeme se Zuzkou jako jediný pár reprezentovat ČR.
A děláte ještě jiné sporty kromě tance?
Já se účastním skoro veškerých sportovních akcí v SKV Praha. Mimoto dělám i jiné sporty, neb bez sportu nedovedu být. Sport je to, co drží člověka nad vodou. I když mě vlastně drží i pod vodou, protože jsem vášnivým potápěčem. A taky moc rád plavu. Vodu mám rád i ve skupenství pevném, tzn., že v zimě velmi rád lyžuji na monoski a před nedávnou dobou jsem objevil kouzlo curlingu. Celoročně pak jezdím na handbiku a na čtyřkolce, to jsou ale spíše nepravidelné aktivity.
Pravidelně jezdím 2x týdně na koni. To miluji! Je to jednak neuvěřitelná rehabilitace, neboť se zapojí svaly, které jinak nemají šanci být aktivní. A jednak mě ten kontakt s koněm velmi naplňuje. Ne nadarmo se říká, že pohled na svět z koňského sedla je ten nejkrásnější! Do budoucna bych ještě chtěl jezdit paradrezúru.
Co byste vzkázal vozíčkářům, kteří se do tance nehrnou?
Tanec je úžasný párový sport. Jakýkoliv pohyb pro tělo je fajn, a na vozíku to platí obzvláště. Tanec není nic jednoduchého a je to i dost fyzická dřina. Chápu, že pro kluky a muže to není tak atraktivní, jako takové ty mužské sporty – čtyřkolky, box, rugby… Ale posilovna je to tedy parádní. A pokud má člověk rytmus a chuť dělat něco, co není tak okoukané, rozhodně to doporučuji. Atraktivitu tohoto sportu ještě zvyšuje skutečnost, že se kolem tanečníka - doslova - točí krásné ženy.
My přejeme Rosťovi hodně úspěchu nejen v taneční soutěži, ale i ve všech dalších sportovních aktivitách, kterým holduje.
Děkuji pěkně za rozhovor.