Karolína Hrbáčková – fyzioterapeutka, dobrovolnice a trenérka nově vzniklého oddílu badmintonu SKV Praha

Kája se narodila v Teplicích. Po studiu gymnázia odešla do Prahy studovat fyzioterapii na II. lékařské fakultě UK. V současné době pracuje jako fyzioterapeutka v Motole na spinální jednotce a dělá doktorát na téma – dýchání u lidí s míšní lézí. Od dětství se věnovala pohybu, od devíti let hrála badminton. Později závodně. Před třemi lety se stala dobrovolnicí SKV Praha a od letošního roku je trenérkou nově vzniklého oddílu parabadmintonu.

Jak ses, Kájo, dostala k SKV Praha?

Už na škole, v rámci praxe, jsem se setkala a pracovala s vozíčkáři, přes které jsem se dozvěděla o SKV. Po nějaké době jsem vyrazila na první akci, což byl závěr outdoorové sezóny. Bylo to na podzim – „Voda a kola na Berounce“. Byla docela zima, pršelo, ale přesto mě to totálně nadchlo a okouzlilo. Takže jsem od další sezony začala jezdit na outdoorové akce s SKV jako asistentka.

Na které akce jezdíš nejvíc teď?

Nejvíce na vodu, pak kola a letos jsem byla i na lyžích. Vloni jsem byla asi na šesti vodáckých akcích. Začala jsem jezdit jako asistentka, nebo dobrovolnice. Před dvěma lety jsem se zúčastnila kurzu vodáckých instruktorů a tak teď jezdím i s vozíčkáři, nebo dětmi, jako instruktor. Kurz byl docela náročný. Učili nás, jak zachraňovat, pádlovat, plavat v proudu a zachraňovat chodící lidi i vozíčkáře. Kurz se konal o velmi chladném víkendu, což přeneseně vedlo k poznání, že člověk zvládne a vydrží i to, co se vydržet nedá.

A jak to máš s prací, musíš si vzít dovolenou, když vyrazíš na SKV akci?

Jo jo, beru si na to dovolenou, nebo náhradní volno. Tím, že dělám v Motole, a máme i několik služebních víkendů během roku, mám možnost si nadělat spoustu náhradního volna v době, kdy SKV Praha nemá naplánované outdoorové akce. A o sezoně jej pak čerpám a můžu toho stihnout hodně. Takže ideál.

Vedeš teď nový oddíl parabadmintonu. Jak ses k tomu dostala?

V podstatě náhodou. Na horách na lyžáku se bavila Míša s lidmi o tom, že by se dal dělat badminton vozíčkářů pod křídly SKV Praha. Vladan to slyšel a řekl Míše, že hraju badminton od dětství. Míša se zaradovala a zeptala, jestli bych to zvládla a chtěla trénovat, že bychom zkusili založit oddíl. A já řekla, že jo. A bylo. Zkusili jsme teď na jaře otevřít oddíl. Chodí tam asi 10 vozíčkářů a je to super, vidět jak se zlepšují, jak jim to jde a jak je to baví. V létě bychom rádi uskutečnili nějaké 1-2 denní minisoustředění, nebo přidali další pravidelné tréninky. A po prázdninách začneme s novou sezonou.

V čem se liší badminton vozíčkářů od klasické verze?

Badminton vozíčkářů se liší pravidly ve smyslu velikosti hřiště. Kurt je pro vozíčkáře na délku kratší, kde před podávací čárou, resp. mezi sítí a podávací čárou, je pro ně vždy out. Bodování je stejné. Vozíčkáři se dělí na dvě kategorie hráčů podle toho, komu fungují trupové svaly a komu ne. Hraji proti sobě vždy stejné kategorie. Jen čtyřhra může být namíchaná z obou kategorií. Pro dvouhru pak platí jako hřiště pouze polovina kurtu.

Proč je badminton jako sport vhodný pro vozíčkáře?

Je to rychlý sport. Člověk tedy dost trénuje kondici. Přínosný je i trénink rychlé koordinace, při kterém se značně posilují horní končetiny. Samozřejmě je to jednostranný sport, takže je třeba to trochu kompenzovat. U vozíčkářů ale není tolik přetěžována jen jedna strana, protože při pohybu na vozíku jsou zapojeny obě ruce souměrně. Ale i tak se dekompenzaci jedné strany na tréninku věnujeme. Obecně vzato bych vyzdvihla hlavně kondici, koordinaci, trénink jízdy na vozíku, taky socializaci a psychologický přínos, ale to je u každého sportu.

Kdy a kde jsou tréninky?

Každé úterý od 19:30h na TJ Astra Praha na Zahradním městě v Praze 10.

Jak bys nalákala další vozíčkáře ke sportu?

Obecně se sportem člověk udržuje v kondici, což je super pro životní styl. Sport je navíc skvělá socializace. Člověk na vozíku totiž nemusí jen sedět doma. Sport je zábava, která s sebou přináší motivaci a prostor pro práci na sobě. Při sportu se dají zkoušet nové věci, při kterých se zapojí a rozhýbou svaly jinak, než je člověk zvyklý běžně používat. A to je pro tělo vždycky přínosné.

Co ti sport dává do života?

Protože jako fyzioterapeut hodně pracuji s lidmi, musím v práci dost přemýšlet o terapii a mluvit, takže bývám umluvená a unavená (spíš psychicky, než fyzicky). Pohyb a sport je relaxace. Miluji ho hlavně proto, že mi dovolí vypnout hlavu, jen tak plynou a vybít pohybem stres z těla, nebo frustraci, či jiné další emoce. A to je velice osvěžující. Chodím tedy pravidelně hrát s přáteli badminton a na kruhové tréninky. Ráda jezdím na kole nebo kolečkových bruslích, lyžuju, nebo chodím po horách.

Děkuji pěkně za rozhovor.