Jana Benešová - nová lyžařka
Jana Benešová je drobná nenápadná dívka velkého vytížení. Narodila se v roce 1981 s dětskou mozkovou obrnou a prognózou lékařů, že z ní bude nevzdělavatelný ležák a doporučením ústavní péče. Maminka se jí nevzdala. Věnovala se Janě jak jen to šlo a výsledky se dostavily. Ve čtyřech letech se postavila a začala mluvit. V sedmi letech už se dokázala pohybovat pomocí berlí. Školu zvládala se samými jedničkami. Vzdělání zakončila titulem Ing., který získala na Ekonomicko –správní fakultě v Brně. Od vysokoškolských studií pracuje jako finanční analytik v různých firmách včetně Siemens, Arcibiskupství pražském, až po současnou práci ve společnosti Fincentrum. Bydlí v Praze s partnerem a tříletou dcerou Olinkou.
Jana v lednu kontaktovala SKV Praha za účelem návštěvy lyžařského kurzu a hnedle v únoru s námi vyrazila „na hory s rodinkami“.
Jak jste se o nás dozvěděla?
Za to vlastně může naše malá dcera Olinka. Mezi svátky se učila lyžovat a chtěla pořád jet na hory. Začala jsem proto na internetu hledat, kde by se dalo vyzkoušet a naučit lyžování na monoski, abychom do budoucna třeba mohli jezdit spolu jako rodinka, neboť partner v současné době lyžovat nemůže ze zdravotních důvodů. Velmi mě tedy překvapilo, že se dá jet na sportovní akci i s dětmi. Zajásala jsem tedy, že Olinka pojede na sníh a já si to budu moci vyzkoušet.
Jaká pro Vás byla možnost lyžovat?
Bylo to dost nové. Co se týče lyžování, tak pro mě byla novinka stát nahoře na svahu a hlavně ten pohled dolů. Já vždycky čekala dole pod svahem. Samotné lyžování je dost fyzicky náročné. Už jenom dostat se na svah je dřina. Vydržet sedět v té monoski je taky dost výzva pro záda. Vášnivý samostatný lyžař ze mě asi nikdy nebude, ale už si dovedu představit, že až bude Oli větší, tak že bychom vyrazili na hory. Krásné bylo, že Olinka měla velikou radost, že maminka lyžuje s ní. S tím, že já budu mít asistenta jsem počítala, ale byla jsem velmi překvapená, že se tam ti asistenti ujali i Olinky, což je super. Pro mě je nepředstavitelné, že bych na svahu korigovala ještě Olinku. To bylo super. Navíc tam byl program pro děti, aby se zabavily, nejen na svahu, ale i na hotelu. Vážně skvěle připravená akce.
Celkově se Vám tam tedy líbilo?
Bylo to skvělé. Je báječné, že handicapovaní rodiče můžou kamkoli hromadně za sportem vyjet i se svými zdravými dětmi, že to není jen akce pro dospělé. Ta možnost mne velmi překvapila a okouzlila. A pak ještě skutečnost, že to je banda neskutečně pozitivních a příjemných lidí. Z finanční sféry nejsem zvyklá na takovou otevřenost a čistě přátelskou atmosféru, tam jsou vztahy zkrátka jiné. Tady jsem byla tou bandou lidí velmi nadšená. Navíc i pro to dítě je přínosné vidět, že jsou i jiní handicapovaní rodiče a mají děti a fungují úplně normálně.
Takže s námi vyrazíte i na další akce pro rodinky? Na „cyklisťák“, nebo „na vodu“?
Na kola bychom s vámi jeli rádi. Na vodu je Oli ještě malá, ale do budoucna bychom se rádi zúčastňovali dalších akcí.
Děkuju pěkně za rozhovor a budeme se těšit, že se s holkami na další rodinné akci zase potkáme.