Jan Česák – štědrý spojenec sportovců na vozíku
Jan (1977) je pražským rodákem. Se svou tehdejší přítelkyní a současnou manželkou Kristýnou, odešli v roce 2004 do světa za prací. Prošli Indií, Argentinou a Německem, aby nakonec před deseti lety zakotvili ve Vídni. Společně vychovávají tři děti - Jakuba (14), Michaelu (12) a Lucii (10). Jan pracuje jako kontraktor pro slovenskou telekomunikační firmu. Je nadšeným sportovcem a běžcem městských půlmaratonů. Již deset let je naším pravidelným a velice štědrým dárcem. Tak jsme jej krapet vyzpovídali…
Honzo, jak Vás napadlo přispívat na sport vozíčkářům v Čechách, přestože už skoro 20 let žijete mimo naši republiku?
Já si vlastně už nevzpomínám. Jen si tak matně pamatuji, že jsem se do projektu Spojenci.cz zapojil zhruba v roce 2013, tedy ve stejnou dobu, kdy jsem začal aktivně běhat. Buďto mi to někdo doporučil, nebo mě oslovila reklama na internetu. Každopádně mě nadchla myšlenka, že svým běháním můžu pomoci někomu dalšímu. A jako motivace pro běh to do začátků bylo skvělé.
U běhání jste zůstal a vím o Vás, že se z Vás stal vášnivý účastník městských půlmaratonů…
Ano, běhu se věnuji často. Většinou běhám 5x týdně s tím, že v neděli si dávám delší běh. Vloni jsem naběhal celkem asi 2100km. Letos bych rád uběhl 2021km – což vychází na 170km měsíčně. Teď se připravuji na květnový běh Wings for Life – charitativní běh zaměřený na výzkum a léčení poškozené míchy. Běhá se to po celém světě v různých městech. Zajímavostí je, že na celém světě tento závod startuje ve stejný čas. Startovné je 25 Euro.
Jinak rád běhám městské půlmaratóny. Poslední jsem běžel vloni v Neapoli. To je skvělá věc. Vždycky si zajedeme, nebo zaletíme, celá rodina do města, kde se půlmaratón uskuteční. Já si ho zaběhnu a děti si užijí doprovodný program. Atmosféra těch běhů bývá moc hezká a přitom poznáme nové město. Obecně mám takový rituál v každém novém městě, které navštívíme. Po příjezdu si jej jdu proběhnout a omrknout, co je kde hezkého, a pak se tam vydáme s celou rodinkou na výlet, nebo třeba na jídlo.
Takže sportujete s celou rodinou?
Sportujeme všichni, je však pravdou, že já je ke sportu tak trochu nutím. (smích) Děláme spoustu volnočasových sportů – v zimě jezdíme lyžovat, v létě jezdíme na kolech. Chodíme běhat a otužujeme se. Bazény nám zavřeli, tak chodíme plavat ven.
I teď v zimě plavete venku? Takže se otužujete?
Ano, já jsem začal asi před dvěma lety, manželka nedávno. Chodíme si tedy jednou týdně zaplavat do Dunaje. Máme ve Vídni slepé rameno Dunaje, které je přímo určené ke koupání. Je tam čistá voda a krásné prostředí. Už jsem dospěl do fáze, že vyloženě plavu několik desítek metrů. Teď už zvládám plavat třeba i kraula s hlavou pod vodou – což je v té ledové vodě dost krušné hlavně na obličej. Když člověk vyleze z vody, tak zažívá takové euforické pocity – ale jen chvíli. Po chvíli se do člověka dá zima, proto je třeba se zahřát. Ideálně během.
Vím o Vás, že jste náš štědrý dárce, proč právě Sportovní klub vozíčkářů?
Ano, vidím v tom velký smysl. Vadí mi platit daně a nevědět, co se s mými penězi děje. V tomto případě vidím radost, ke které přispívám. Nejprve jsem začal s výzvou a malými částkami, za uběhané a na kole odjeté, kilometry. Zprvu za sebe, později za celou rodinu… Nakonec jsem ale dospěl k tomu, že jednou za rok pošlu nějakou zaokrouhlenou částku.
Líbí se mi vaše počiny. Předloni jsem se inspiroval vaší cestou na handbicích „Alpe Adria“ a chtěl jsem ji s manželkou a dětmi jet také. Stejnou trasu ve vašich stopách. Dokonce jsem zvažoval, že bych jel rád přímo s vámi jako dobrovolník na další handbikovou akci. Přišel covid...
Vidím, že Vás náš Sportovní klub zaujal. Smím se zeptat, zda šíříte myšlenku pomoci i mezi svými přáteli?
Ano, já vás bedlivě sleduji na webu a sítích. Zprávy o vás nadšeně šířím ve své „sociální bublině“, ale jsem zklamaný, že to nikdo z mých přátel neakceptoval. Nerozumím tomu. Dokonce jsem si před dvěma lety k narozeninám přál, aby mi místo dárků, přátelé přispěli finančně pro váš Sportovní klub na mé spojenecké výzvě. S politováním musím konstatovat, že se tak stalo pouze v jediném případě. A to se jednalo o mé české přátele. Nechápu to... Ale nevzdávám to! Sice nemám moc followerů na Instagramu, přesto se tam myšlenku o vás snažím nenásilně protlačovat. Teď jsem si pořídil spojenecké tričko a tak na sociální sítě dávám fotky ze svých běhů ve vašem tričku.
Přispíváte i na jiné projekty?
Ano, mám pár oblíbených projektů. Jedním z nich jste vy, pak Centrum Paraple a Dobrý Anděl .
Co byste projektu Spojenci.cz a SKV Praha popřál?
Určitě aby zlepšila marketing. Je jasné, že neziskové organizace to mají těžší, než komerční firmy. Ale přijde mi velká škoda, že se o vás málo ví.
Co Vám sport dává do života?
Zdraví a svobodu! A taky poznání - na našich výletech po evropských městech je to báječný způsob, jak poznat nová místa a města.
Děkuji pěkně za rozhovor a budu se těšit na osobní setkání na některé naší akci J