Florbal je týmový sport, kdy hraje 5+1 hráč na hřišti proti jinému týmu. Jeden z hráčů přítomných na hřišti může být naprosto zdravá osoba bez fyzického postižení. Týmy jsou smíšené. Jinak platí stejná pravidla, jako u standardního florbalu. U florbalu je důležité udržet hokejku v ruce, proto jej hrají hlavně paraplegici, nebo hodně dobří kvadruplegici. A samozřejmě lidi s DMO a amputáři.
Zrod oddílu florbalu se datuje do roku 2002. Stáli u něj Lenka Honzátková a pozdějí Dominik Drahonínský – oba choďáci. Dominika přivedl k oddílu jeho bratr David Drahonínký, náš pozdější paralympijský lukostřelec. V současné době oddíl vede Dominika Horáková.
Hlavní oddílové milníky:
Vedoucí oddílu: Dominika Horáková
K florbalu jsem se dostala někdy v roce 2007, kdy jsem začala vypomáhat ve florbalu hendikepovaných a postupně se propracovávala dál. Vedoucím oddílu jsem se stala v roce 2011. Tehdy jsem oddíl - na rok - převzala za Dominika Drahonínského, který si odskočil na Nový Zéland. Pobyt se mu protáhl a mě vedení zůstalo.
V současné době má oddíl 11 členů, včetně mě a trenéra.
Tréninky máme 1x týdně v TJ Ruzyně.
Hrajeme ligu zvanou Český pohár. V praxi to znamená, že od září do května hrajeme 18 ligových zápasů. Většinou je to 1x za měsíc celovíkendové ligové kolo. Během sezóny procestujeme celou republiku. Jeden z týmů je čistě polský, neboť Poláci ligu nemají, tak hrají s námi.
Chtěla bych, aby SKV Praha ComAp Team vyhrál aspoň jednou titul, neb těch druhých míst máme už celou řadu. Hlavně bych ale chtěla, aby byl oddíl stabilní, dobře fungoval po sportovní i lidské stránce. A pak bych si moc přála zvrátit fenomén vymírání oddílu. Noví hráči nejsou a nepřibývají. Nad každou další sezónou se strachujeme, jestli se vůbec sejdeme v takovém počtu, abychom mohli hrát. Skalních nás je v týmu 8 – včetně mě a trenéra.
Ten odklon zřejmě bude tím, že třeba ještě v roce 2000 bylo skvělé patřit do týmu a dělat kolektivní sport, protože moc jiné zábavy nebylo. Dnes se sport dost individualizuje, každý si sám jezdí na handbiku, což je méně časově náročné. Být v týmu a mít pravidelné tréninky vyžaduje disciplínu a odpovědnost nevykašlat se na to a nekazit to těm ostatním. Většina nových mladých lidí na vozíku jsou kvadruplegici. Schopní paraplegici se věnují akčnějším sportům a starší ročníky paraplegiků už zase nemají o kolektivní sport zájem. I když i starší ročníky jsou super. Chce to jen nesedět doma s rukama v klíně a chtít se hýbat.
Vždycky to pro mě byla zábava a forma sportovního vyžití. A taky super pocit být mezi bandou fajn lidí, jezdit na sportovní akce a večer posedět a popovídat a i ten pocit určité užitečnosti a potřebnosti je fajn.
Nikdy jsem florbal nehrála nijak závodně nebo vrcholově, spíš jen jako hobík, takže u toho bych i nadále zůstala. A s „vozmenama“ je to, myslím, větší sranda.
Asi jako každý sport – základem je, nesedět doma a hýbat se, neboť pohyb je pro tělo zásadní. Florbal je kolektivní a dynamický sport, který se snaží jít stále dopředu. Proto je stále atraktivním sportem, byť těch nových lidí není moc. Vždy je to hodně o lidech, a pokud si lidi sednou, tak to má pak celé grády a funguje to, jak dobře namazaný stroj.
Více o českém florbalu vozíčkářů na: https://www.florbalvozickaru.cz