Filip Miko - dobrovolník

Filip je pohledný, šikovný a pracovitý šestadvacetiletý mladík. Pochází z městyse Zápy u Prahy, kde bydlí v rodinném domku se svým čtyřnohým přítelem – fenkou Blue, kterou si vzal z útulku. Je to srdcař! Vystudoval dopravní průmyslovku a v současné době pracuje jako dispečer ve firmě s truhlářským materiálem. Moc toho nenamluví. Oč méně ale hovoří, o to více je vždy připraven tam, kde je právě třeba pomocná ruka.

Jak ses dostal k SKV Praha, Filipe?

Přes bráchu Tomáše, který v SKV Praha už delší čas pracuje. Před dvěma roky sháněl dobrovolníky na cyklistickou túru Alpe Adria. Tak jsem vyrazil a nadchlo mne to. Od té doby jezdím „dobrovolničit“ na všechny možné akce. A rád!

Preferuješ některé akce?

Na akce jezdím celý rok, ale mám raději ty letní. Jestli se jedná o paragliding, kola, nebo se jede na vodu, je mi jedno.

Měl jsi zkušenost s handicapovanými lidmi předtím, než jsi začal dělat dobrovolníka v SKV Praha?

Ne, žádnou bližší zkušenost jsem neměl.

A jaké to pro tebe bylo naskočit hnedle do takové blízké pomoci?

Nebylo to pro mě nic mimořádného, nebo nenormálního. Prostě jsem do toho šel naplno a zjistil, že je to fajn banda, ve které je radost pobýt.

A jak to probíhá? Ty si na pobytové akce musíš vzít dovolenou?

Jo, je to tak. My dobrovolníci si zpravidla bereme ve svých zaměstnáních klasickou dovolenou a pomáháme zdarma. Máme hrazené jen ubytování a polopenzi. Já to ale vnímám taky jako dovolenou pro sebe. Je to hodně pohodově a příjemně strávený čas s bandou přátel. Navíc se podívám na spoustu míst, kam bych se třeba sám nedostal a nepodíval. A ještě si u toho úžasně odpočinu psychicky, i když fyzicky je to někdy celkem záhul, ale to mi nevadí. Jezdím s SKV Praha na akce fakt rád.

A ty jsi sportovec?

Už jen rekreační. Dříve jsem hrál závodně fotbal. Nyní už jen pro radost běhám a jezdím na kole. Někdy si jdu zaplavat, nebo vylezu na stěnu. V poslední době chodím běhat i s Blue (pejsek) a chtěl bych ji naučit spořádaně běhat podél kola, aby se mnou mohla jezdit i na „cyklisťáky“.

Chvíli jsi byl našim aktivním spojencem, ale teď už nejsi? Má to důvod?

Spojenecké výzvy nejsou pro mě to „pravé ořechové“. Teď jsem hlavně dobrovolník. To mě naplňuje.

Nalákal bys další lidi, aby šli dělat dobrovolníky, nebo spojence?

Jo jo, nalákal. A já už to vlastně dělám mezi svými známými, protože je to fajn. A i když potkám vozíčkáře, tak se ho ptám, jestli dělá sport a jestli zná SKV Praha. Přijde mi fakt super, že se někdo takové činnosti pro vozíčkáře věnuje. Za to patří provozovatelům SKV Praha velký obdiv a dík.

My Filipovi děkujeme pěkně za rozhovor i veškerou jeho báječnou pomoc. Víc takových mladých a silných nadšenců. J