Dobrovolnice Jaruška

Jarmila Mikulášková – Báječná dobrovolnice SKV Praha
Jarka je báječná ženská s krásným moravským přízvukem. Pochází z vesničky Telnice nedaleko Brna. V současné době je obyvatelkou Prahy. Je maminkou 3 synů, což z ní dělá ženu činu. Odvážnou a veselou, která se jen tak něčeho nezalekne. Jarka je velmi aktivní, o čemž svědčí její několikanásobné pracovní nasazení a dobrovolnická činnost. V současné době pracuje jako sálová sestřička na Gynekologicko-porodnickém oddělení ve FN Královské Vinohrady. Zároveň občas zaskočí i za sálovou sestřičku u plastických operací. A ještě vlastní masážní salon. A do toho všeho zvládá dělat také kreativní pracovní činnost – u natáčení seriálů z lékařského prostředí, jako je Modrý kód a Ordinace v růžové zahradě, hraje sálovou sestřičku, případně hercům radí ohledně manipulace se sálovými pomůckami. A ve zbylém čase dobrovolně pracuje pro SKV Praha. Nechápete, jak to může zvládat? Ani já ne.

Pojďme ji vyzpovídat.

Jak ses dostala k SKV Praha?

Tomu neuvěříš! Nás svedlo dohromady víno. Jeli jsme s partou do sklípku, ale byli jsme malá skupina. Tak nám majitelé řekli, že tam s námi bude ještě jedna skupina lidí, aby byl sklípek plně využit. A tou skupinou bylo SKV Praha. Jak se popíjelo a veselilo, tak se naše skupiny promíchaly a povídali jsme si spolu navzájem a tančili až do rána. A druhý den, když kluci z SKV Praha zjistili, že jsem taky z Prahy, zeptali se, jestli bych s nimi nejela příští víkend na vodu. A bylo. První víkend, druhý víkend… Zkrátka jsem jezdila skoro na každou víkendovou „SKVéčkovou“ akci. Vlastně mám pocit, že jsem za ten poslední rok s vámi byla snad úplně všude. A bylo to naprosto úžasné. Přirovnala bych to k tomu, jako když člověk potká velkou lásku a obrátí se mu život naruby. Já potkala SKV Praha a prožívám to neméně intenzivně. Jsem absolutně nadšená a okouzlená dobrovolnice.

To je hezké… A preferuješ některé akce?

Byla jsem na kajacích, na kolech, na vodě, na jachtingu… Dokonce jsem s vámi vyrazila i na potápěčskou akci na ostrov Elba. V zimě jsem byla několikrát na lyžích. Všechno je to úžasný. Jen ty cyklistické akce asi budu krapet šidit ze zdravotních důvodů. Ale nerada. Navíc se mnou začal jezdit i Míša – můj 14letý syn, a taky ho to chytlo. I jeho ta banda lidí nesmírně baví.

Měla jsi zkušenost s handicapovanými lidmi předtím, než jsi začala dělat dobrovolnici v SKV Praha?

Neměla. I když jsem zdravotnice. Ale takhle intenzivní kontakt, abych zcela pronikla do problematiky lidí po úrazu páteře, jsem tedy fakt neměla.

A jaké to pro tebe bylo naskočit hnedle do takové blízké pomoci?

Nebylo to těžké, protože pomáhat je moje celoživotní profese. Bylo to ale v lecčems nové. Někdy jsem třeba nedokázala usnout z toho, jak silně mě zasáhly životní příběhy lidí, kteří jsou klienty SKV Praha.

A jak to probíhá? Ty si na pobytové akce musíš vzít dovolenou?

Vlastně nemusím. Tím, že dělám na směny, tak si to vždycky naplánuju a rozvrhnu tak, abych si nemusela brát dovolenou. Což je super. A holky v práci vědí, že v SKV Praha dobrovolničím, tak mi vychází vstříc.  

A jak to vlastně zvládáš, tolik prací a ještě dobrovolnická činnost?

Kdybys viděla můj diář. Žádné volné místo tam není. Ale mě to naplňuje, takže já jsem za SKV Praha moc ráda. Z té bandy lidí se časem stali dobří kamarádi a přátelé, kteří při sobě drží jako rodina. I když já už vlastně lidi z SKVéčka za svou rodinu považuju. Když jsem nedávno slavila svoje kulatiny, tak jsem to pojala ve velkém: s rodinou, s přáteli a s lidmi z SKV Praha. Všechny jsem je pozvala naráz. Asi 50 lidí! A bylo neskutečně dojemné sledovat, jak se všichni spřátelili, tančili a veselili. Vznikla nová přátelství, což byl pro mě ten nejhezčí dárek k narozeninám.

A ty sama jsi sportovec?

Dříve jsem byla sportovec, hodně jsem se angažovala v Sokole. Teď ale sportuji spíše rekreačně. Dělám jógu, občas se projedu na in-line bruslích, v zimě lyžuji. V létě pořádám sportovní sokolské tábory, to mě dost baví. Jsem zkrátka společenská.

Nalákala bys další lidi, aby šli dělat dobrovolníky, nebo spojence?

Ano, rozhodně. Je to totiž super. Je to jak jezdit na dovolenou s kamarády, kteří potřebují občas v něčem trošičku pomoci, ale to pro mě není žádná oběť. Psychicky to člověka hodně nabíjí, ta banda báječných lidí. Navíc to člověku nastavuje zrcadlo do vlastního života, takže má jedinečnou možnost zjistit, že jeho bolístky, jsou ve srovnání s jinými, vlastně rájem. A super je, že neustále potkávám na každé akci nové báječné lidi. To je hodně povzbuzující.

Jarka je báječná pozitivně nabitá žena. Bylo mi ctí se s ní seznámit. Víc takových. Díky za ni!