Aleš Hrdlička – nový dobrovolník SKV Praha

Aleš je rodákem z Brna a bydlí v Ořechově u Brna. Po vojně nastoupil do společnosti AUTOCONT, kde pracuje dodnes jakožto manažer týmu akvizičních obchodníků. Je tatínkem dcery Vilmy (15) a syna Tobiáše (12). V tomto roce se stal naším novým štědrým podporovatelem a dobrovolníkem, za kterého jsme velice vděční.

Jak jste se dostal k SKV Praha? Přeci jen z Brna je to trochu z ruky…

Vysvětlení bude krapet delší. Já rád lyžuji a moje partnerka učí na místní ZŠ, kde příležitostně pomáhám s lyžařským výcvikem - a k tomu je dobrý mít zkoušky lyžařského instruktora. Vyrazil jsem letos v lednu na kurz lyžařských instruktorů, kde jsem potkal Vladana Kondiolku. A ten, kdo potkal Vladana, ví, že jakmile se Vladan rozpovídá o vozíčkářích, každého to zaujme. Se mnou to tehdy zarezonovalo tak, že jsem se rozhodl to zkusit. Navíc jsem si řekl, že už jsem ve věku, kdy bych rád do společnosti něco vracel, a také, že bych k pomoci ostatním rád vedl i své děti.

A kam jste s námi vyrazil?

Poprvé to bylo na lyžařské rodinky v únoru. Vzal jsem s sebou i 15letou dceru, která učila děti vozíčkářů jezdit na snowboardu. Já jsem měl na starosti jednoho vozíčkáře a jezdil jsem s ním na svahu.

Do té doby jste neměl zkušenost s vozíčkáři?

Ne, neměl. Toto bylo první setkání jak s partou vozíčkářů, tak i s partou dobrovolníků okolo vozíčkářů. A musím říct, že to na mě velice zapůsobilo a zanechalo to ve mně hluboký zářez. To nastavené zrcadlo v podobě uvědomění si, že my zdraví lidé mnohdy v životě řešíme pitomosti, zatímco vozíčkáři denně, s úsměvem na tváři, bojují se skutečnými problémy, bylo velice působivé. A už mám mezi vozíčkáři i přátele. Takže netrvalo dlouho a vyrazil jsem na další akce.

Na které konkrétně?

Trochu jsem začal pomáhat Vladanovi s přípravou pobytových akcí, takže letos už jsem byl asi na pěti vodáckých pobytech. Hodí se, že mám velký vůz, takže můžu ledacos převézt.

Cyklisťák Vás neláká?

Jeden z těch vodáckých kurzů byl kombinovaný – cyklo-voda. A musím přiznat, že tam jsem potřeboval asistenci já. Nejsem úplně vášnivý cyklista a stala se mi vtipná příhoda. Já, coby asistent vozíčkářů, jsem byl na cyklisťáku brzda. Je to tím, že všechny handbiky už mají elektrický dopohon... Takže ten, na koho se pořád čekalo, jsem byl já. Na další cyklisťák proto vyrazím jen v případě, že si také pořídím elektrokolo.

Láká Vás zjistit, jak to funguje také v dalších oddílech SKV Praha?

Ano, láká mě to toho dost, neb jsem zvídavý. Velice mě láká oddíl potápění, které už dlouho sám plánuji vyzkoušet. A také na stolní tenis bych se rád podíval. Ale samozřejmě narážím na časové limity. Ale není všem dnům konec, takže časem se určitě podívám, jak fungují ostatní oddíly.

Dobrovolnictví Vás tedy evidentně nadchlo. Jak byste nalákal někoho, kdo zvažuje, zda se stát dobrovolníkem, ale má ostych, nebo neví jak?

Já to vlastně tak nějak dělám, protože jsem nadšený a přátelům i známým o tom vyprávím. Vždy se na akcích sejde úžasná parta lidí, jak ze strany vozíčkářů, tak ze strany dobrovolníků. A tato báječná parta srdcařů musí okouzlit každého, kdo se k ní nachomýtne. A jak o tom vyprávím, tak se mi podařilo domluvit schůzku zástupců naší společnosti AUTOCONT s Míšou Krunclovou a třeba se najde nějaká spolupráce do budoucna.

Děkuji pěkně za rozhovor.